pavelKryz

Malíř Pavel Kříž (*1959) vystudoval malbu v ateliéru profesora Karla Součka na pražské
akademii v letech 1978-1984. Z akademie si Kříž odnáší příklon k figurální malbě a k
cykličnosti a snad i ovlivnění bývalého člena skupiny 42 směrem ke Křížově současné civilní
tématice. Do volné tvorby se promítla také i zkušenost z restaurátorské činnosti, styk s
historickou architekturou, odkud přejímá smysl pro řád a dekor. Tyto vlivy se v jeho malbě
projevily však spíše v letech před rokem 2000. Základem vší jeho tvorby je vedle kresby
smysl pro barvu a plné pochopení malířského vyjadřování. Rámcově je Křížova tvorba velmi
různorodá, zahrnuje figurální malbu, nevynechává krajinu, zátiší, řeší dekorativní
kompozice. Hlavní jeho doménou je sice malba, věnuje se ale i dalším disciplínám, kresbě,
akvarelu, koláži a volné grafice. Od roku 1985 vystavuje Pavel Kříž samostatně (např. Klub
čs.spisovatelů, 1985; Ústav makromolekulární chemie ČSAV, 1987), v devadesátých letech
zejména v nově vzniklých privátních pražských galeriích s jednoznačně vyprofilovaným
výstavním profilem jako byly Galerie Béhémot (1992), Galerie Pecka (1996, 1998, 2005),
Galerie Nová síň (1994) a k posledním výstavám toho druhu patřila prezentace Imbalance v
Galerii Templ v Mladé Boleslavi (2013). Pokud máme možnost sledovat podoby současné
malby, jsme schopni uvědomovat si zdroje, které ovlivňují vždy konkrétní dílo a autora. Zdá
se, že v posledních letech sílí v malířství tendence a potřeby vyjadřovat se aktuálními
způsoby k otázce prožívání intimity. Francouzský sociolog Henri-Pierre Jeudy klasifikuje
dnešní politické eskapády, mediální reality show a současné banalizování soukromí s cílem
vyprovokovat kolektivní emoce a zaplnit prázdnotu veřejného života jako triumf
demagogie. Umění jako odraz své doby pracuje s tím, co se mu nabízí a využívá obratně
schopnost estetizovat jevy, jakkoliv jsou negativní. K malbě reagující na antagonismy
rozevlátosti doby, neukotvenosti individua prostřednictvím výjevů plných nostalgie,
účelového osamocení, vzácných okamžiků relaxace v kombinaci s jejich usazováním do
jakýchsi střihových záběrů opírajících se o vizualitu filmovou a fotografickou můžeme řadit
i malby Pavla Kříže. Zdrojovým obdobím pro toto zaměření bylo jeho dětství v letech 1959-
1967, které prožil na idylickém pražském předměstí Velké Chuchli. V promítací kabině
přízemního biografu v činžovním domě, kde bydleli, jeho dědeček pracoval jako promítač a
zde Kříž pro sebe objevil svět filmu. Jeho zvláštní způsob vidění a traktování vizuálních
sekvencí. Jiným podstatným vlivem, který vnesl do jeho práce stálejší zájem o ženskou
figuru byl fakt, že v roce 1985 zakončil studia na AVU diplomovou prací, cyklem obrazů s
námětem ženských aktů. Léta 1987-1992, kdy se soustavně věnuje restaurátorské práci,
znamenala novou Křížovu tvůrčí polohu, která byla odklonem od figurální malby a kdy řeší
v malbě ornamentální řád a konstrukce dekorativních imaginárních prostorů. Teprve kolem
roku 2001 se vrací k realistické malbě, především k malbě figurální. Kříž si osvojil od roku
2005 techniku malby kombinace akvarelu a akrylu, která přepisuje zvolený výjev jakoby
formou fotografického záznamu rozostřeného v několika obrysech prolínajících se v
solarizačních závojích. Formálně je malba ale naprosto autonomní, plná jistoty, smyslu pro
detail, kompozici. Od starší volné strategie fantaskní rytmizované malby roku 2004, která
odkazuje ještě na volnější malířské postupy se chronologicky dostáváme k pracím z roku
2005. Chladnější jemné tóny zelených a šedomodrých transparentních rozmývaných ploch
vyznívají rafinovaně v přírodních scénách s figurální stafáží. Zvláštní kategorii představuje
skupina maleb, z let 2006-2009, která zčásti formálně ale i obsahově odkazuje na příklady
amerického realismu meziválečných a poválečných let, pracujícího s pocity osamělosti a
izolace. Malby Pavla Kříže U okna (2008), V pokoji (2009-2010), nám mohou vybavit malby
Edwarda Hoppera (1882-1967) nebo Andrew Wyetha (1917-2009). Jejich nostalgii,
melancholickou krásu každodenního života, anonymní postavy v podivných perspektivách
a zvláštním osvětlení. Do jisté míry kalkulativní „plážové malby“ např. Rozhovor (2008) nebo
Akt (2008) - další z Křížových sérií připomenou jména Marka Petersona, Daniela Pollery,
Erica Fischla. Exotika slunce a moře stává se dnes možná již všední, nicméně zůstává
lákavou možností úniku z reality. Atraktivitu tohoto jejího obsahu dobře znají a znali autoři
tzv. "american beach painting" či "coastal landscape art". Křížova nahota a erotika
prosluněných pláží ale postrádá Fischlovu kontroverznost a neurguje společenskou apatii
vůči zvráceným vztahům, vyznívá spíš dokumentaristicky, uvolněně a povzbuzuje vnímání
barev. Americká plážová malba je spojována formálně s nejrůznějšími projevy realismu od
hyperrealismu po jeho volné svobodnější a osobnější přepisy jako je tomu právě u Pavla
Kříže. Je zřejmé, že domácí tradice je dnes v českém umění překračována a současná česká
malba má šance se zapojit do mezinárodních kontextů, jako se jí to dobře dařilo již na
počátku dvacátého století v probouzejícím se hnutí modernismu. Obraz Koupání (2011),
Výlet (2012) patří ještě k těm, které využívají filmografický přepis vizuálního záznamu. V
následujících letech Kříž pracuje nadále se stejnou měkkou pastelovou barevností, nicméně
do obrazové plochy zapojuje písmo a reklamní nápisy v angličtině. Navazuje na
popartovou malbu, která prvoplánově spojuje svět komerční reklamy, smyslových
vizuálních ataků, barevné estetiky a významové roviny na plátnech v Křížově případě se
zřetelně retrográdními obsahy (Lake, 2013; Fruit and Cheese, 2013; Mangalia 1973, 2013;
Home, 2014; Parc Vendôme, 2015).

Aleš Rezler, 2009-2019
Žádné příspěvky.
Žádné příspěvky.